Na porod žádná žena nikdy nezapomene, protože to je chvíle, která se vryje do paměti velmi pevně. A to i partnerovi, když je přítomen. Přesto se tento zážitek nedá srovnávat s tím, co zažívaly ženy dříve. Co bylo kdysi normální?
Porodnictví je na světové úrovni a neustále se vyvíjí. Zachrání se mnohem více novorozenců a komplikace se neobjevují příliš často. To je dozajista skvělé. Na druhou stranu se z tohoto, tak přirozeného zážitku, tak trochu vytratila lidskost a obyčejný selský rozum. Dříve ženy naprosto přirozeně rodily v kleče, dřepu, sedu nebo ve stoje, dnes je nejčastější porodní poloha ta na zádech. Kterou sice preferují lékaři, ale pro maminky je naprosto nevhodná. Zbytečně musí vynaložit příliš síly a energie, protože tlačí miminko doslova do kopce. Odlišností oproti dnešku je však mnohem víc.
Porody u řek a potoků
V minulosti se toho dělo dost a dost. Původní americké ženy si vybíraly místo u řek a potoků. Tam přivedly na svět své dítě za pomoci porodní báby, která ale nechytala jejich dítě. Novorozenci vyklouzly na hromadu listí, která byla připravena jako hnízdečko pod tělem nastávající maminky. Rodilo se v sedě nebo ve stoje.
V antickém Řecku se rodilo také s porodní bábou, ale na křesle s opěrkami. Křeslo v sobě mělo otvor ve tvaru půlměsíce, kterým mohlo miminko vyklouznout na svět.
Různé rituály
Lidé od nepaměti dodržují různé rituály a nejinak je tomu i v případě porodů. Někde nejdřív miminka ihned umyli studenou či vlažnou vodou, utřeli a zabalili. Do kolébky pak přidali nejrůznější ochranné amulety, které jim měly zajistit zdraví a dobrý život.
V německy mluvících zemích děti často neměly v prvních letech života jméno, protože existovala velká šance, že se ani tří let nedožijí.
Jak si poradit při neplánovaném domácím porodu?
Bez mužů
Dříve přicházely děti na svět jedině ve společnosti žen. Rodilo se doma maximálně s porodní bábou a pánové do těchto míst vůbec v době porodu nesměli.
Ženy rodily hlavně v sedě na porodních stoličkách, které měli polstrování a byly upraveny speciálně pro tuto chvíli. Neprováděl se nástřih hráze, nepoužívaly se porodnické kleště a císařský řez byl naprostou raritou. Přistoupilo se k němu ve chvíli, kdy rodící žena byla na pokraji smrti nebo už byla mrtvá.
Porodní stolička
Porodní stolička byla o něco nižší než normální židle a trošku svým vzhledem připomínala půlměsíc. Známá byla už ve starověku. Byla uzpůsobena tak, aby ženy mohly rodit v podřepu. Podle dostupných informací ji využívali dokonce už ve starém Egyptě v období přibližně 1500 let před naším letopočtem.
Tyto stolice byly známy v celém starověkém a středověkém arabském světě, a dokonce i v Evropě byla dostupná. Ženy ale nemusely sedět po celou dobu na stolici. Mohly se kdykoliv zvednout, projít, protáhnout, cokoliv se jim chtělo.
Poloha na zádech
Kde se vlastně vzala tolik preferovaná poloha na zádech? Podle některých pramenů vzešla ze dvora krále Ludvíka XIV. Ten z nějakého důvodu rád sledoval gynekologická vyšetření svých milenek a také jejich porody. Protože jakákoliv jiná poloha byla pro panovníka nepraktická, žádal, aby se rodilo zásadně na zádech. Tak dlouho tlačil na tehdejší lékaře, až začali tuto polohu prosazovat.
Na konci 17. století už se tak rodilo poměrně běžně, především ve větších městech. Na venkově praktikovali stále stejné postupy. Králova inovace se postupně dostala do dalších zemí.
Víte, proč se rodí vícerčata a jak probíhá jejich porod
Porod ve stoje
Staré kultury a národy hodně spjaté s přírodou preferovaly porod ve stoje s pomocí dalších žen. Rodičky se mohly držet různých provazů, tyčí a hrazdiček a ostatních přítomných žen, sester, matek. Nebylo bráněno pohybu, pohupování nebo masáži. Zejména ženy severoamerických a jihoamerických indiánů takto rodily rády. Další častou pozicí pak byl klek nebo podřep.
V dnešním moderním světě jsou zmíněné postupy pro mnoho lidí spíše úsměvné. Přesto mají také něco do sebe a minimálně z tehdejší přirozenosti, kdy se všemu nechával volný průběh, bychom si mohli vzít příklad.
