Zdroj: Depositphotos
![]()
Pediatři Marschal Klaus a John Kennell už v 70. letech minulého století přišli s převratnými poznatky o prospěšnosti časného kontaktu matky s novorozeným dítětem. Přesněji řečeno společného odpočinku matky s dítětem, položeným na jejím břiše či hrudi ihned po vynoření dítěte z matčina lůna. Tento kontakt nazvali „bonding“ neboli „spojení“ či „slepení“ a popsali jej v knize Parent-Infant Bonding. Mimo jiné došli k závěru, že matky, které měly možnost strávit čas hned po porodu v těsném kontaktu se svým dítětem, byly i rok po porodu ochotnější, trpělivější a vnímavější k potřebám dítěte než matky, které tuto možnost neměly. Jak dalece dokáže prvních pár hodin života ovlivnit jeho další běh! O tom a o mnohých dalších přínosech bondingu se dočtete v tomto článku.
Přestože tyto poznatky jsou na světě už bezmála 50 let, praxe v našich porodnicích je taková, že je ne všude lékaři a porodní asistentky berou v potaz a dítě od matky v prvních hodinách po porodu z různých důvodů separují. Situace se postupně zlepšuje, v mnoha porodnicích už je bonding obvyklý. Přesto každá rodička, která chce sobě a svému miminku dopřát ten nejlepší start do života, si musí pohlídat, aby bonding proběhl, a aby odpovídal jejím představám. Mnohdy ji to stojí cenné nervy, protože ne každá porodnice chápe požadavky na bonding jako standard. Co všechno po porodnici chtít a jak toho dosáhnout? I o tom bude tento článek.
Jak by měl bonding v ideálním případě probíhat
Za předpokladu, že porod proběhl bez vážnějších komplikací a matka i dítě jsou v pořádku, mělo by být dítě okamžitě položeno matce na holé břicho nebo na hruď. Bez omytí, případně lze na těle matky dítě lehce otřít sterilní, nahřátou plenou. Při otírání by měly být vynechány ručičky dítěte. Bonding by se měl obejít bez zabalení dítěte do zavinovaček, neboli mělo by jít o kontakt kůže na kůži. Matčino tělo je pro dítě z hlediska tepelného komfortu lepší nežli vyhřívané lůžko. Případně je možné dítě i s matkou společně přikrýt, ale přikrývka by ho neměla omezovat v pohybu.
Nepřetržitý kontakt kůže na kůži by měl trvat minimálně dvě hodiny. V ideálním případě by bonding trval až dvanáct hodin, po celou dobu by dítě nebylo omyto a odebíráno od matky. To ale v mnoha zařízeních není reálné, dvě hodiny nepřerušeného dotyku jsou v porodnicích považovány za komfort. Ve většině zařízení je však možnost navázat v systému „rooming in“, což znamená, že dítě je na pokoji s matkou, která se tam s ním může mazlit, jak chce.
Během obvyklých dvou hodin, kdy dítě odpočívá na matce, by dvojice měla být co nejméně rušena. Nezbytná lékařská vyšetření (např. zjištění Apgar skóre) lze dítěti provést, aniž by bylo z matky přemisťováno. Uvázat označení na ručičku je také možno na matce. Měření a vážení je možné provést později – dítě přeci za ty dvě hodiny příliš nepřibere ani nevyroste…
Doporučuje se nechat dotepat pupečník, nebo jej alespoň přestřihnout co nejpozději. Dítě jinak může zbytečně přijít o velký objem krve. Pupečníková krev proudící do těla dítěte navíc obsahuje množství železa, které by dítěti jinak mohlo chybět a způsobit závažné komplikace.
Poporodní bonding. Vzájemné sbližování prospěje miminku i vám
Jakmile začne hledat a cucat si ruce, dítě by mělo být jemně navedeno k matčiným prsům, obvykle se samo poprvé přisaje. Je-li mu to přirozeně umožněno, je větší šance, že kojení půjde dál bez problémů.
Matka by měla mít dostatečně podloženou hlavu, aby s dítětem mohla při plném pohodlí navázat první oční kontakt. O tento nezapomenutelný zážitek není radno se nechat ochudit, navíc je prokázán jeho psychologický přínos.
Rozhodně větší přínos než rozmazané fotky z mobilu… Ten je záhodno také nechat stranou, na focení dítěte a rozesílání bude spousta času později.
Toto všechno platí pro přirozené porody bez komplikací, tedy takové, po kterých dítě nebo matka nevyžadují speciální lékařskou péči. V případě porodu císařským řezem s epidurální anestezií lze dítě přiložit matce k obličeji. Pokud byla sekce prováděna v celkové anestezii, může matku v bondingu zastoupit otec. Jeho chlupatá hruď a bakterie, které na ní jsou, dítěti prospějí mnohem víc než zavinovačka.
Někdy je bohužel nutné, aby miminko bylo vloženo do inkubátoru. V takovém případě se radí, aby se mohla matka dítěte dotýkat, co to jde, aby měla inkubátor pokud možno na očích, anebo alespoň aby měla s dítětem zprostředkován co nejčastější kontakt pomocí kamer a fotografií.
„Podpora bondingu je velmi důležitá pro děti zdravé. Pro děti nemocné nebo předčasně narozené je však ještě potřebnější, protože v opravdovém významu toho slova léčí,“ napsala klinická psycholožka a popularizátorka bondingu Michaela Mrowetz (též známá jako Michaela Bondy) v knize Bonding – porodní radost, kterou mimochodem doporučuji.
V knize je mimo jiné popsán reálný příběh, kdy dítě, které se po porodu nemělo k životu, položili matce na hruď, aby se s ním rozloučila, a ono po chvíli začalo jakoby zázrakem jevit známky života. Tento příběh není ojedinělý. Bylo zjištěno, že bonding skutečně má blahodárný vliv na kardiorespirační stabilitu dítěte, což právě může být zdrojem těchto „zázraků“.
Přínosy bondingu
První oční kontakt formuje vztah matky a dítěte. Jako by s ním odezněla veškerá bolest, vyčerpání a stres. Jako by očima vstoupila radost z nového človíčka a mateřská láska. A dítě? Ještě nevidí příliš dobře, ale oči jsou natolik výrazné, že na obličeji matky okamžitě zaujmou. První kousek tohoto světa, který může pořádně prozkoumat! Ne náhodou pohled do očí matky později dokáže leckteré dítě uklidnit.
Dalším důležitým smyslem je čich. Matčiny prsní bradavky voní stejně jako plodová voda, kterou má dítě na sobě, zejména na ručičkách (pokud je někdo neumyl). Po chvíli začne bradavku samo hledat pohybem hlavy ze strany na stranu. Vedeno čichem, šmátrajícíma ručičkama a ke kůži kontrastní tmavou barvou bradavky se leckdy samo doslova doplazí po těle matky pro první přisátí.
Právě díky včasnému prvnímu přisátí se rychleji nastartuje laktace. Ani v těch nemocnicích, kde bonding dvouhodinový nepovažují za standard, obvykle nerozporují potřebu co nejvčasnějšího přiložení dítěte k prsu pro bezproblémový začátek kojení.
Jak již bylo napsáno výše, důležitou součástí bondingu jsou doteky kůže na kůži. Když dítě zabalíme do peřinek, nesetká se jeho nahé tělíčko s pro ně nejpřirozenějšími bakteriemi, které se nacházejí na kůži matky a které jsou přínosné pro imunitní systém dítěte. Je-li dítě kojeno, rovnou od matky dostává i protilátky.
Trauma z porodu si může nést matka, otec i dítě. Jak ho poznáme?
Z rozsáhlého výzkumu z roku 1995 vyplývá, že děti, kterým byl umožněn bonding, jsou méně plačtivé, než ty, kterým umožněn nebyl. Z dalších výzkumů vyšlo najevo, že tyto děti celkově lépe prospívají.
Nikoho nepřekvapí, že i matky jsou díky bondingu méně plačtivé. Šestinedělí je období rozhoupaných emocí a ženy se s porodem musejí mnohdy delší dobu psychicky vyrovnávat. Prožitá radost při bondingu dokáže vytlačit z mozku negativní zážitky a utkvět v paměti natolik, že i přes ty nejhorší bolesti bude žena nakonec vzpomínat na krásné chvíle a že bude porod celkově vnímat jako posilující, dobrý zážitek.
Bonding je proto nejlepší prevencí psychickým problémům, jako je poporodní deprese nebo posttraumatická stresová porucha. Ženy, které mají pocit kontroly nad svým porodem a nad novorozencem, mají mnohem menší sklon k pochybnostem o sobě jako matce. Ženy, které prožily láskyplný bonding, snáz přijímají dítě i novou, v mnohém nelehkou roli matky.
Nezávisle na sobě proběhlo několik výzkumů na rooming in, které na velkém vzorku zkoumaných dětí prokázaly, že pobyt dítěte na pokoji s matkou v prvních dnech života snižuje pravděpodobnost opuštění dítěte matkou (ke kterému dochází v kombinaci se závažnými psychickými problémy matky).
V neposlední řadě bonding přispívá ke snížení poporodního krvácení rodiček.
Praxe v českých porodnicích
Popsané přínosy bondingu jsou jednoznačnými argumenty, aby byl považován za standardní součást každého porodu. Je donebevolajícím prohřeškem českého porodnictví, že personál v našich porodnicích není vždy s těmito informacemi obeznámen nebo je z jakýchsi nepochopitelných důvodů považuje za nepodstatné.
Může se stát, že pokud si o ně rodiče neřeknou, dítě je ihned po porodu odebráno a podstupuje četná ošetření, aniž by bylo v kontaktu s matkou. Mnoho lékařů a porodních sester si myslí, že vyhřívané lůžko a huňatá zavinovačka jsou tím nejlepším, co mohou dítěti těsně po příchodu na svět nabídnout (!).
Není výjimečnou situací, že pro spěch k dalšm rodičkám chce mít personál porodnice hned po narození dítěte vše „vyřešeno”, a tak kromě opravdu potřebných ošetření zkrátka „potřebují” dítěti okamžitě přerušit pupečník a okamžitě ho zvážit a změřit, přičemž mu nepřirozeně natahují nožičky a pokládají ho na studenou a tvrdou novorozeneckou váhu místo měkkého a teplého matčina břicha. Výjimkou není ani okamžité vpíchnutí injekce s vitaminem K (ten se přitom dá miminku podat perorálně, tedy šetrněji a později), vykapání očí O-septonexem či rutinní (avšak ne vždy potřebné) odsátí plodové vody z útrob miminka. Obvykle lze toto provést později, anebo na matčině těle.
Domácí porod. Jaké jsou výhody a kdy na něj rovnou zapomeňte?
Bez ohledu na to, zda byl nebo nebyl bonding první dvě hodiny po porodu umožněn, bývá pak dítě často převezeno na sesternu novorozeneckého oddělení bez doprovodu matky. Ta jde na pokoj sama a teprve potom, je-li vše v pořádku, je jí dítě opět přivezeno. Někdy až druhý den. Zbytečnou separaci provádí mnoho českých porodnic pod záminkou argumentu, že „matka má mít po porodu také chvíli pro sebe“. Jako by se nepočítalo s tím, že novorozenec většinu času prospí, a tedy matka se stihne v klidu osprchovat, najíst, vybalit věci v pokoji i vyplnit papíry, které předtím nestihla odevzdat…
Co se týká spánku matky, doporučuje se jednoznačně rooming in. Výzkumy říkají, že matka je obvykle klidnější a lépe se vyspí při vědomí, že má postýlku s dítětem hned vedle sebe. Na to, že se dítě často budí, si mnoho maminek zvykne snáz než na případné noční můry, vycházející z toho, že neví, co se děje s dítětem.
Jsou ale výjimky a vždy je potřeba zvážit, jak se konkrétní maminka po porodu cítí. Některé porody jsou tak dlouhé (nebo jim předcházejí probdělé noci), že běžně nastávají situace, kdy ženy opravdu potřebují spát alespoň jednu noc bez přerušování na přebalení a kojení.
Pokud na porodním sále proběhl alespoň dvouhodinový bonding a zároveň žena cítí, že nyní nezvládne nic jiného než dlouhý spánek, je v pořádku využít možnost hlídání dítěte sestrami během první noci a opravdu není co si vyčítat – platí, že odpočatá a usměvavá maminka je pro dítě to nejlepší. Je třeba si uvědomit, že na jakoukoli další noc už dítě jen tak někdo nepohlídá a matka se celou noc v kuse nevyspí nejspíš několik let.
Znáte rebozo? K čemu všemu můžeme využít tento zázračný šátek?
Stůjte si za svým porodním plánem! Aneb zkušenost s bondingem v české porodnici
Základem pro bonding podle představ rodičky by měl být kvalitně sepsaný a s porodní asistentkou konzultovaný porodní plán. Ale i s ním je v českých porodnicích někdy těžké se domluvit. Moje zkušenost byla taková, že ačkoliv jsem měla jasný porodní plán, musela jsem si ho na porodním sále hájit, a to v situacích, kdy nebyl relevantní důvod se od něj odchylovat.
Například v něm byl uveden požadavek na dotepání pupečníku, nicméně personál porodnice mě po určité době začal přesvědčovat, ať pupečník přestřihnu, že už „tepe dlouho”. Neměla jsem s sebou nikoho a sama jsem byla po porodu vysílená, takže jsem nedokázala odporovat. Doteď lituji, že jsem nebyla tvrdší a poslušně jsem přerušila spojení mezi mnou a svojí dcerou dřív, než jsem chtěla. Bylo to nejspíš opravdu po dostatečně dlouhé době na to, aby dcera dostala notnou dávku živin z pupečníkové krve. Neměla jsem však hodinky a vnímání času na sále může být zkreslené. Už se nikdy nedozvím, jak dlouho jsem pupečník nechala tepat.
Také mě přesvědčovali, že dceru položí do postýlky. V tomto jsem byla ráznější a zavelela jsem: „Ne, položte ji na mě!” Nikdo si však neumí představit, jak strašné úsilí mě stálo tohle říct. V tu chvíli bych dala cokoli za to, aby tam byl se mnou můj muž, který by jistě ohlídal, aby vše probíhalo v souladu s porodním plánem.
Může se to zdát jako malichernost – nedošlo k žádné újmě – avšak já se ptám: Je-li všechno v pořádku, jaký je důvod pro jiný postup než má rodička v (konzultovaném) porodním plánu? Člověk vnímá lékaře jako autority a je pro něj velmi těžké se s nimi o něco přít v tom strašném vyčerpání.
Ještě jsem měla v porodním plánu, že poprvé chci své dítě umýt sama. Na pokoj mi ale dceru přivezli již umytou, oblečenou a zabalenou. To jsem přijala jako fakt, neměla jsem sílu se ani zeptat proč…
Situace jako tyto by dle mého názoru vůbec neměly nastat. Pokud vše probíhá bez problému, není důvod dělat věci jinak, než si rodička přeje. A přání mají být na papíře proto, že rodička v určitých momentech nemusí být schopna slov.
Čeho se nevzdat
Popsaná zkušenost s bondingem z české porodnice mě nutí sepsat stručné shrnutí jako radu nastávajícím prvorodičkám, co všechno po porodnici chtít.
-
- Nenechte dítě hned omýt! Jen zlehka otřít
- Dítě by mělo být okamžitě položeno matce nebo otci na břicho/hruď s dotekem kůže na kůži
- Pupečník nechte dotepat
- Nenechte si ujít (lásku na) první pohled z očí do očí
- Umožněte dítěti první přisátí
- Měření a vážení až potom, Apgar skóre a další nutné úkony provést na matčině těle
- vitamín K podat perorálně
- Chtějte rooming in (jste-li ve sto zvládnout první noc)
Pokud jste dočetla až sem, nezbývá mi než popřát vám, ať si pevně stojíte za svými požadavky, ale hlavně: ať průběh porodu co nejvíce odpovídá vašemu přání a ať zažijete tu zázračnou radost při idylickém bondingu!
Ohodnoťte tento článek:
